In English

The Grandfather´s Stuffing Animals

I keep writting about my Grandfather, the Father of my Father. His name was Jindřich (or Henry in English I think).
He liked The Nature, he knew his surroundings very good. I´d say that he had something what is called ´ecological thinking´ today, but this approach wasn´t yet known in his times. For example he disliked noisy people in an early morning forest kicking uneatable or toxic mushrooms out. He didn´t see The Nature as a source of prey, he took from Her only what he needed and behaved to Her discreetly. He was her clever observer. My Father told me that he could discover by himself, not by any books, the carnivory of sundews growing near to his village.
My Grandfather saw mushrooms, though they weren´t visible. Once we went to a forest to pick  mushrooms up. I was a boy from Prague and unexperienced in this activity. I could still find no solid mushroom though I searched every promised places outside our way while the Grandfather walked along it slowly and without swerves and he kept finding nice mushrooms. Suddenly he said to me: "See over there." I stared at the place he was pointing to but I still couldn´t see anything. "Where?" I asked. "Stop walking and see," he replied. I did what he said and I looked at a hillock of dry leaves hardly a step before me. There was a solid mushroom under them. He was simply an excellent observer and tracker.
But one of the most interesting things with my Grandfather was that he could stuff animals. I don´t recall any occassion I would have seen him at this work. When I visited Radostovice the village, the Grandfather didn´t staff animals already. Unlike me my Father could observe him at this work often as a boy. Though I never saw my Grandfather to stuff animals, I could see a lot of his staffed products. They had their places in the sleeping room of the cottage and some of them were in the cabin standing in the garden. Later I found some of staffed animals and birds in the attic.
My Grandfather didn´t stuff various animals and birds for his pleasure, he did so mainly for guns. They wished to have their trophies. My Father told me that his Father had a lot of orders. The Grandfather´s family was poor and so every coin was good. From time to time he used to take some special or extra order. For example, he did a whole band consisting of squirrels, each of them with some instrument. It was said that sometimes also he stuffed snakes and other vertebrates, that he stuffed even a crocodile, but I never saw anything of this.
Those stuffed animals and birds were like alive ones, arranged sitting on branches, caught in their natural postures, indeed, my Grandfather knew very well how they behaved in the wild. As a child I looked at all owls, the birds of prey, the water birds, the birds of song, a weasel in its winter white coat except the black end of its tail and at many other stuffed samples. We, children wanted to touch them but it was prohibited by adults, because the stuffed animals were impregnated with toxic arsenic.

In Czech

Dědovo vycpávání zvířat

Dál píšu o svém dědovi, otci mého otce. Jmenoval se Jindřich (v angličtině myslím Henry). Měl rád přírodu, velmi dobře znal své prostředí. Řekl bych, že měl něco, čemu se dnes říká ´ekologické myšlení´, ale v jeho době tento přístup ještě známý nebyl. Například nesnášel hlučné lidi v časném ranním lese rozkopávající nejedlé nebo jedovaté houby. Nechápal přírodu jako zdroj kořisti, bral si od ní jenom to, co potřeboval a choval se k ní šetrně. Byl jejím bystrým pozorovatelem. Táta mi vykládal, že si sám, ne prostřednictvím knih, objevil masožravost rosnatek rostoucích poblíž jeho vesnice.
Děda viděl houby, i když nebyly vidět. Jednou jsme šli do lesa na houby. Byl jsem kluk z Prahy a v této činnosti nezkušený. Pořád jsem nemohl najít žádnou pořádnou houbu, i když jsem prohledával každé slibné místo mimo naši cestu, zatímco děda po ní kráčel zvolna a bez odboček a pěkné houby nacházel pořád. Najednou mi povídá: "Podívej se támhle." Zíral jsem na místo, které mi ukazoval, ale pořád jsem nic neviděl. "Kde?" zeptal jsem se. "Zastav se a dívej se," odpověděl. Udělal jsem, co řekl a díval se na hromádku suchého listí sotva krok před sebou. Pod listím byla masívní houba. Byl prostě skvělý pozorovatel a stopař.
Ale jednou z nejzajímavějších věcí u mého dědy bylo, že uměl vycpávat zvířata. Nevzpomínám si na žádnou příležitost, kdy bych ho byl viděl při této práci. Když jsem navštěvoval Radostovice, děda už zvířata nevycpával. Na rozdíl ode mne můj otec ho mohl při této práci jako kluk pozorovat často. I když já dědu při vycpávání zvířat neviděl, mohl jsem se dívat na spoustu jeho vycpaných výtvorů. Měly svá místa v ložnici chalupy a některé z nich byly v boudě stojící na zahradě. Později jsem nacházel některé vycpaniny zvířat a ptáků na půdě. Děda nevycpával různá zvířata a ptáky pro své potěšení, dělal to hlavně pro nimrody. Přáli si mít své trofeje. Dědova rodina byla chudá, takže každá koruna byla dobrá. Tu a tam brával nějakou zvláštní nebo mimořádnou zakázku. Například dělal celou kapelu sestávající z veverek, každá z nich s nějakým nástrojem. Prý občas také vycpával hady a jiné obratlovce,
dokonce vycpával i krokodýla, ale já nic z toho neviděl.
Ta vycpaná zvířata byla jako živá, seděla naaranžována na větvích, zachycena v přirozených postojích, děda opravdu věděl, jak se chovají v přírodě. Jako dítě jsem se díval na všechny sovy, dravce, vodní ptáky, pěvce, lasici v zimním bílém kožichu až na černý konec ocasu a mnohé další. My děti jsem se jich chtěly dotýkat, ale dospělí to zakazovali, protože vycpaná zvířata byla napuštěna jedovatým arsenikem.