In English

The Grandfather´s Stuffing Animals

I keep writting about my Grandfather, the Father of my Father. His name was Jindřich (or Henry in English I think).
He liked The Nature, he knew his surroundings very good. I´d say that he had something what is called ´ecological thinking´ today, but this approach wasn´t yet known in his times. For example he disliked noisy people in an early morning forest kicking uneatable or toxic mushrooms out. He didn´t see The Nature as a source of prey, he took from Her only what he needed and behaved to Her discreetly. He was her clever observer. My Father told me that he could discover by himself, not by any books, the carnivory of sundews growing near to his village.
My Grandfather saw mushrooms, though they weren´t visible. Once we went to a forest to pick  mushrooms up. I was a boy from Prague and unexperienced in this activity. I could still find no solid mushroom though I searched every promised places outside our way while the Grandfather walked along it slowly and without swerves and he kept finding nice mushrooms. Suddenly he said to me: "See over there." I stared at the place he was pointing to but I still couldn´t see anything. "Where?" I asked. "Stop walking and see," he replied. I did what he said and I looked at a hillock of dry leaves hardly a step before me. There was a solid mushroom under them. He was simply an excellent observer and tracker.
But one of the most interesting things with my Grandfather was that he could stuff animals. I don´t recall any occassion I would have seen him at this work. When I visited Radostovice the village, the Grandfather didn´t staff animals already. Unlike me my Father could observe him at this work often as a boy. Though I never saw my Grandfather to stuff animals, I could see a lot of his staffed products. They had their places in the sleeping room of the cottage and some of them were in the cabin standing in the garden. Later I found some of staffed animals and birds in the attic.
My Grandfather didn´t stuff various animals and birds for his pleasure, he did so mainly for guns. They wished to have their trophies. My Father told me that his Father had a lot of orders. The Grandfather´s family was poor and so every coin was good. From time to time he used to take some special or extra order. For example, he did a whole band consisting of squirrels, each of them with some instrument. It was said that sometimes also he stuffed snakes and other vertebrates, that he stuffed even a crocodile, but I never saw anything of this.
Those stuffed animals and birds were like alive ones, arranged sitting on branches, caught in their natural postures, indeed, my Grandfather knew very well how they behaved in the wild. As a child I looked at all owls, the birds of prey, the water birds, the birds of song, a weasel in its winter white coat except the black end of its tail and at many other stuffed samples. We, children wanted to touch them but it was prohibited by adults, because the stuffed animals were impregnated with toxic arsenic.

In Czech

Dědovo vycpávání zvířat

Dál píšu o svém dědovi, otci mého otce. Jmenoval se Jindřich (v angličtině myslím Henry). Měl rád přírodu, velmi dobře znal své prostředí. Řekl bych, že měl něco, čemu se dnes říká ´ekologické myšlení´, ale v jeho době tento přístup ještě známý nebyl. Například nesnášel hlučné lidi v časném ranním lese rozkopávající nejedlé nebo jedovaté houby. Nechápal přírodu jako zdroj kořisti, bral si od ní jenom to, co potřeboval a choval se k ní šetrně. Byl jejím bystrým pozorovatelem. Táta mi vykládal, že si sám, ne prostřednictvím knih, objevil masožravost rosnatek rostoucích poblíž jeho vesnice.
Děda viděl houby, i když nebyly vidět. Jednou jsme šli do lesa na houby. Byl jsem kluk z Prahy a v této činnosti nezkušený. Pořád jsem nemohl najít žádnou pořádnou houbu, i když jsem prohledával každé slibné místo mimo naši cestu, zatímco děda po ní kráčel zvolna a bez odboček a pěkné houby nacházel pořád. Najednou mi povídá: "Podívej se támhle." Zíral jsem na místo, které mi ukazoval, ale pořád jsem nic neviděl. "Kde?" zeptal jsem se. "Zastav se a dívej se," odpověděl. Udělal jsem, co řekl a díval se na hromádku suchého listí sotva krok před sebou. Pod listím byla masívní houba. Byl prostě skvělý pozorovatel a stopař.
Ale jednou z nejzajímavějších věcí u mého dědy bylo, že uměl vycpávat zvířata. Nevzpomínám si na žádnou příležitost, kdy bych ho byl viděl při této práci. Když jsem navštěvoval Radostovice, děda už zvířata nevycpával. Na rozdíl ode mne můj otec ho mohl při této práci jako kluk pozorovat často. I když já dědu při vycpávání zvířat neviděl, mohl jsem se dívat na spoustu jeho vycpaných výtvorů. Měly svá místa v ložnici chalupy a některé z nich byly v boudě stojící na zahradě. Později jsem nacházel některé vycpaniny zvířat a ptáků na půdě. Děda nevycpával různá zvířata a ptáky pro své potěšení, dělal to hlavně pro nimrody. Přáli si mít své trofeje. Dědova rodina byla chudá, takže každá koruna byla dobrá. Tu a tam brával nějakou zvláštní nebo mimořádnou zakázku. Například dělal celou kapelu sestávající z veverek, každá z nich s nějakým nástrojem. Prý občas také vycpával hady a jiné obratlovce,
dokonce vycpával i krokodýla, ale já nic z toho neviděl.
Ta vycpaná zvířata byla jako živá, seděla naaranžována na větvích, zachycena v přirozených postojích, děda opravdu věděl, jak se chovají v přírodě. Jako dítě jsem se díval na všechny sovy, dravce, vodní ptáky, pěvce, lasici v zimním bílém kožichu až na černý konec ocasu a mnohé další. My děti jsem se jich chtěly dotýkat, ale dospělí to zakazovali, protože vycpaná zvířata byla napuštěna jedovatým arsenikem.

In English

The Inherited Trait


Though my grandfather was a knapper and his hands were robust and rough, he could draw nice pictures, he could make various things of everyday need and he could carve out of wood a lot of toys for his grandchildren including me. Also he could repair various working tools or make new ones as the cottage, the garden and the household demanded. In short, he was very skilfull, good at more than the well-known nine crafts (and the tenth indigency as it is said here in The Czech Republic).
Let´s stop for a while with his pictures, ´cause it is a significant talent inherited by his son, my father, especially after him. If  his wife could cook as she could draw, they could´t survive!
I don´t know where his art works came to. They are lost forever but not so in my memory, at least some of them. A few of them hung on some walls of the household, that is in the hall, in the kitchen and in the sleeping room. Small B and W ink-drawings in woody frames, the frames made by my grandfather, too. He drew only animals, mostly various birds and mammals, I´ve remembered a courting capercailzie sitting on a branch. First he drew an animal with a pencil and then used ink for lines and shading, his ink-drawings weren´t coloured.
When I think of him I must unhat before him. He was so much busy both at home and at work and despite of this he always found a time for his hobbies. The drawing is a fine work and still his heavy hands from the work in the stone pit were able to do it. My Father told me that in his youth they had no electricity and they had to light with the kerosene lamp.
The granddady could draw only after all day slavery during evenings and then in a mild shimmering light of the kerosene lamp.

In Czech

Zděděná vloha

I když byl můj děda kameník a ruce měl velké a drsné, uměl kreslit hezké obrázky, uměl zhotovovat různé věci každodenní potřeby a dokázal ze dřeva vyřezávat spousty hraček pro svá vnoučata včetně mně. Uměl také opravit všemožné pracovní nástroje nebo vyrobit nové podle potřeb chalupy, zahrady a domácnosti. Zkrátka byl velice šikovný, dobrý ve více než dobře známých devatero řemeslech (a desáté bídě, jak se tady v Česku říká).
Zastavme se na chvíli u jeho obrázků, protože to je významný talent, který jeho syn, můj otec, speciálně zdědil po něm. Kdyby jeho žena uměla vařit jako uměla kreslit, nemohli by přežít!
Nevím, kam se jeho výtvory poděly. Jsou navždy ztraceny, ale ne tak v mé paměti, alespoň některé z nich. Pár jich viselo na některých stěnách domácnosti, tzn. v předsíni, v kuchyni a v ložnici. Malé ČB pérovky v dřevěných rámečcích, které si děda také dělal. Kreslil jenom zvířata, povětšinou různé ptáky a savce, vzpomínám si na tokajícího tetřeva hlušce sedícího na větvi. Nejdřív nakreslil zvíře tužkou a pak použil tuš na linie a stínování, pérovky nekoloroval.
Když o něm přemítám, musím před ním smeknout. Byl tolik zaměstnaný doma i v práci a přesto si našel čas na své koníčky. Kreslení je jemná práce a přece to jeho těžké ruce od práce v kamenolomu zvládaly. Táta mi vyprávěl, že když byl malý, neměli elektřinu a museli svítit petrolejkou. Děda mohl kreslit jen po celodenní dřině po večerech a pak v tlumeném třepotavém světle petrolejky.

A Boy from A Village

My Father came from a small village Radostovice in Havlíčkův Brod the district. Though the name of the village contains  the word "radost" in Czech (joy in English), in his childhood and youth it was a very barren country. His father was a knapper and his Mother worked as a cooker for knappers in the same stone pit as her husband. They talked about their employment as about "the rock", they said for example "to go into the rock" meaning their work.

My Father, after his birth, got the name Zdeněk, he was the first child of his parents. Two sisters followed after him: Danuše (Dana) and Alena, the youngest of them. As long as I know, the dady´s sisters have still been alive.
The Dady´s memories of his youth were colourful, he had a lot of various stories, he liked the countryside.
He often told about fishing with his Father and my grandfather, especially in the brook lower under their village, the brook flowing into Sázava the river, about collecting mushrooms, blueberries, cranberries in local forests, about grazing ghoats on the common medow behind the willage. The common medow was large and full of big stones. In the Autumn he together with other boys and girls during pastures made fires in which they baked potatoes. The big stones gave to them occasions for various games and playing.
In his youth the crayfish were abundant in the meant brook, he and his father caught them in water into their hands under stones and banks where they had their hiding places. Or they caught them into fish baskets. That´s strong that the brook has never had name, simply the Brook. Well, back to the crayfish topic: My Father´s father put baits in fishbaskets and then placed them in various places in The Brook before a night. Next day they found fish baskets full of prey. The right bait could be, say, a dead cat or other rotting meat. As for me, I already saw the crayfish very rarely. In my time I spent in Radostovice with my grandparents my every holidays. I have one memory of a few of caught crayfish in boiling water, in which they getting red, their meat was tasty to me.

 In Czech

Chlapec z vesnice

Táta pocházel z vesničky Radostovice v okrese Havlíčkův Brod. I když jméno vesnice obsahuje slovo "radost", v jeho dětství a mládí to byl velmi chudý kraj. Jeho otec byl kameník a matka pracovala jako kuchařka pro kameníky ve stejném kamenolomu jako její muž. O svém zaměstnání mluvili jako o "skále", říkali například "chodit do skály", přičemž měli na mysli svou práci.

Po narození dostal táta jméno Zdeněk. Po něm následovaly dvě sestry: Danuše (Dana) a Alena, nejmladší z nich. Pokud vím, tátovy sestry jsou pořád naživu.
Tátovy vzpomínky na mládí byly pestré, měl spoustu různých historek, ten kraj měl rád.
Často vyprávěl o rybaření se svým otcem a mým dědou, zvlášť v potoce níže pod vesnicí, potoce, který se vlévá do řeky Sázavy, o sběru hub, borůvek, brusinek v místních lesích, o pasení koz na obecní louce za vsí. Obecní louka byla rozlehlá a plná velkých balvanů. Na podzim spolu s jinými kluky a děvčaty během pasení dělali ohně a v nich si opékali brambory. Ty velké balvany jim poskytovaly příležitosti k různým hrám a skotačení.
Za tátova mládí byli ve zmíněném potoce hojní raci, které s jeho tátou chytali ve vodě do rukou pod kameny a břehy, kde měli své skrýše. Nebo je lapali do vrší. Zvláštní je, že ten potok nikdy neměl jméno, prostě Potok. Inu, zpět k račímu tématu. Tátův táta vkládal do vrší návnady a pak je rozmístil na různá místa v Potoce před setměním. Příští den nacházeli vrše plné kořisti. Tou správnou návnadou mohla být třeba mrtvá kočka nebo jiné hnijící maso. Pokud jde o mě, já už jsem viděl raky vzácně. V mém čase jsem trávil v Radostovicích s mými prarodiči každé prázdniny. Mám jednu vzpomínku na pár nachytaných raků ve vařící vodě, v níž zčervenali, jejich maso mi šmakovalo.

Foreword

 Dear visitors,

welcome to the compartement dedicated to my Father´s art works. My Father has already died a few years ago. He has followed my Mother who had gone away a few years before him.

Both my parents were very fine, I have never forgotten them. My childhood together with my sester (two years younger than me) has been full of beautiful memories and surely, mostly thanks to the love and care of our parents.

I think that my Father and Mother were unusually usual people. They had many intellectual interests despite the fact that their employments had a manual nature. At least in the beginning of their relationship. Their works were different from their private interests. Perhaps it was connected with their unfulfilled wishes from their

youth: My Mother dreamt of the medicine and The Father of  the arts, he wonted to become an artist.
My idea is simple:
1/ to present my Fathher´s amateur powers in his free or leisure family time through his artifacts (one of them you can see to the right),
2/ to present by my writting memories not only the Father´s skill but also my Mother´s invisible and tireless support she devoted to him.
3/ to mediate to you through my memories my life with these lovely and interesting beings,
4/ and, at last but not least, to get any help from some of you to install or support a real exposition to his drawings, pictures, ceramic products, paintings or to get some of you to be interested in publishing my memories accompanied with my Father´s art works in photos.

I will plan to show to you here all the art collection, in the step by step way, all of his art products which will still remind his imortal memory as well as my Mother and his wife.

The Czech version of the previous text

Úvod

Drazí návštěvníci,

vítejte v separé věnovanému uměleckému dílu mého otce. Můj otec už před pár roky zemřel. Následoval matku, která odešla pár let před ním. 

Oba moji rodiče byli moc fajn, nikdy na ně nezapomínám. Dětství spolu se sestrou (je o dva roky mladší než já) je plné krásných vzpomínek a jistě povětšinou díky lásce a péči našich rodičů. Otec s matkou byli neobyčejně obyčejní lidé. Měli spousty intelektuálních zájmů vzdor faktu, že jejich povolání měla manuální charakter. Alespoň v začátku jejich vztahu. Jejich práce se od soukromých zájmů lišily. Snad to bylo spojeno s jejich nevyplněnými přáními z mládí: Matka snila o medicíně a táta o umění, chtěl se stát výtvarným umělcem.

Moje představa je prostá:

1/ prezentovat tátovy amatérské umělecké snahy v jeho volném čase či ve chvílích oddechu s rodinou,

2/ prostřednictvím sepsaných vzpomínek prezentovat nejen tátovu šikovnost, ale také matčinu neviditelnou a neúnavnou podporu, kterou mu věnovala,

3/ zprostředkovat Vám prostřednictvím svých vzpomínek můj život s těmito báječnými a zajímavými bytostmi,

4/ a v neposlední řadě získat od některých z Vás jakoukoliv pomoc při zařizování nebo podpoře skutečné výstavy jeho kreseb, obrázků, keramických výtvorů a maleb, popřípadě získat někoho z Vás, kdo by měl zájem vydat moje vzpomínky provázené otcovými uměleckými výtvory ve fotografiích.

Plánuji Vám zde stylem krok za krokem ukázat celou tátovu uměleckou sbírku, která bude pořád připomínat jeho nesmrtelnou památku a také mou matku a jeho ženu.